Rodová kronika
"Rod Blaschko z Březových Lad (Birkenhaid)"  
Březová Lada - Birkenhaid

O březových Ladech

Podle naší rodové kroniky "Drobty pro rodinný památník", sepsané mým dědečkem, zvěrolékařem Josefem Soukupem, byla z Březových Lad moje pra-pra-pra-babička Barbara Blaschko, provdaná za Václava Paule, selská dcera ze statku "Zensihof", zámožná, blondýnka... Kde leží na Vimpersku Březová Lada, původního německého názvu Birkenhaid?


Březová Lada patří dnes už mezi obce zcela zaniklé. Nachází se asi 6,5 km západně od Horní Vltavice, v nadmořské výšce cca 850 m na východním svahu Poleckého vrchu, nad údolím Teplé Vltavy (dříve Černý potok - Schwarzbach).
Osada patřila pod správní a farní obec Horní Vltavici - Obermoldau ještě spolu se dvěma osadami - Polkou (Elendbachl) a Slatinou (Filz), které vznikly stejně jako Březová Lada jako dřevařské osady v první polovině 18. stol. Společně měly i školu v Polce, stojící u můstku přes Vltavu na jejím levém břehu (ještě v r. 1940 do ní chodilo 55 dětí) společně se zájezdním hostincem, pilou a hamrem. Po odsunu Němců po 2. sv. válce v letech 1947-8 byla v rámci snah o nové osídlení škola kompletně opravena, v r. 1950 však díky novým "osídlencům", kteří nepřišli bydlet ale rabovat, zbyly ze školy jen ubohé trosky.
Osud všech tří osad byl stejný. V Polce zůstal stát jediný dům, Slatina a Březová Lada zanikly úplně.
Na místě Březových Lad zbylo jen pár vzrostlých stromů a osm restaurovaných křížků na kamenných podstavcích, někde ještě lze rozeznat v zeleni milosrdně skryté rozvaliny základů bývalých stavení... Kromě křížků tu zůstalo pár sutin kamenných nájezdů do stodol.
V červenci 2012 jsme se zde byli podívat. Překrásné údolí Teplé Vltavy, nádherná příroda, po dvaceti chalupách bývalé osady však ani památka, jen ty zmiňované kříže. Při pomyšlení, že tady někde se narodila naše prapraprababička Barbora a žili zde naši předkové rodu Blaschko, vkrádá se do duše zvláštní, tísnivý pocit...
Kde se dopátrat bližších informací?

Poslouží skvělá kniha Karla Petráše - Krajem šumavských Lad (2004). Autor zde píše:
"Březová Lada vznikla v roce 1745 jako panská (dominikální) ves pro dřevaře v době nové německé kolonizace v 18. století. Roku 1790 měla 14 domů a zprvu byla nazývána Bürckenhaiden. Fungovala zde sklárna vyrábějící skleněné korálky na růžence. V 19. stol. (poprvé r. 1840) byla obec nazývána také Birkenhaid, Schlemmerhütte - Schlemrova huť, nebo Bettelhäuser - Žebravé domky. Od r.1921 se ustálil dnešní název - Březová Lada nebo německy Birkenhaid. Před polovinou 19. stol. žilo v Březových Ladách 138 obyvatel, roku 1890 149 obyvatel (pouze Němci) v 18 domech, roku 1911 pak 107 obyvatel ve 20 domech a r. 1930 102 obyvatel a 19 domů. V Březových Ladech se kromě osmi křížků (sedm z nich se zachovalo dodnes) nacházela i malá kaple, zbořená při zániku obce."

V matrikách jsou uváděny také i další názvy - např. Byrgerhayden, Birgerbergerhaußern či Birkenbergerhaid).

Velice zajímavým zdrojem - tentokrát z Internetu - je projekt Zaniklé obce.
Historie, popis, i obrázky (bohužel jen ze současnosti). Upoutalo mne zde ale něco úplně nečekaného - objevil jsem tu totiž úplný seznam vlastníků jednotlivých domů a stavení v Březových Ladech podle čísel popisných v roce 1945 (informace podle Jana Vlčka, jím uváděný zdroj - mapa Stabilního katastru: Čechy-7008-1-k.ú. Slatina-mapový list č.003 - jsem ale nenalezl):
    - dům čp. 1 - Franz a Berta Pimiskern,
    - dům čp. 2 a dům čp. 18 - Franz a Ludmilla Blaschko,
    - dům čp. 3 - Franz a Maria Gaisbauer,
    - dům čp. 4 a dům čp. 5 - Wenzel a Anna Küblbeck,
    - dům čp. 6 - Frieda Pimiskern,
    - dům čp. 7 - Julius a Hermine Mikschl,
    - dům čp. 8 a dům čp. 9 - Alois Weber,
    - dům čp. 10 - Hermann a Theresia Tuma,
    - dům čp. 11 a dům čp. 19 - Johann a Marie Friedberger,
    - dům čp. 12 - Marie Gaisbauer (pozn.: dům postaven v r.1934, není zakreslen na mapě Stab. katastru, ale je patrný na ortofoto snímku z 50 let - nejseverněji položený dům v osadě, na pův. PK parcele č.31.
    - dům čp. 14 - Josef Stögbauer /někdy uváděno i Stegbauer/,
    - dům čp. 15 a pazderna - Josef a Frieda Pimiskern,
    - dům čp. 16 a dům čp. 22 - Franz a Hermine Tuma,
    - dům čp. 17 - Rudolf a Marie Stögbauer,
    - dům čp. 20 - Ferdinand Mikschl,
    - dům čp. 21 - Hermann a Marie Gaisbauer,
    - pazderna k domům čp. 7, 8 a 20,
    - pazderna k domům čp. 7 a 20 - zbořena 1933,
    - pazderna k domům čp. 1, 2, 4 a 17,
    - pazderna k domům čp. 6, 10, 11, 14.
Tak vida! Franz a Ludmilla Blaschko - jistě naši příbuzní! A že to jsou opravdu naši příbuzní, se brzy přesvědčíme...


A další internetový zdroj - Kohoutí Kříž:
šumavské ozvěny, rozsáhlý projekt Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš - na adrese http://www.kohoutikriz.org/.
Zde jsem nalezl obrázek Březových Lad se seznamem obyvatel těsně před jejich odsunem v r. 1946. Obrázek byl převzat z německého krajanského měsíčníku Böhmerwäldler Heimatbrief, roč. 2010, č. 6, str. 12 (viz Příloha). Zajímavé je, že se nejedná o fotografii, ale je to obraz, namalovaný někdy těsně před odsunem jedním z obyvatelů Březových Lad Josefem Pimiskernem a je opatřen informativní popiskou se jmény všech majitelů stavení a polí někdejší vsi Březová Lada. Jména přesně souhlasí s předchozím seznamem Jana Vlčka a číslováním domů dle obrázku!

A ještě něco, proč pro nás má obraz nedozírnou cenu. V popisku se totiž uvádí, že obraz je jediným existujícím celkovým pohledem na obec Březová Lada! Tak proto jsem nikde nenašel žádnou fotografii, pohlednici či jiný obrázek Březových Lad! Posuďte sami! (Viz obrázek.)

Pod obrázkem německého textu. Zde můj překlad:
Domy Birkenhaidu (Březových Lad) na obraze zleva: Hermann Tuma (Tonala), Alois Weber (Liebreich´n), Ferdinand Mikschl (Puidler), za ním: Julius Mikschl (Heinrich´n), se zvonicí: Josef Stegbauer (Leopold´n), za ním: Pimiskern Josef (Pettelwirt), částečně zakryto: Wenzel Küblböck (Waweibauer), zakryto stromy: Franz Geisbauer (Lernhard´n), a Hermann Geisbauer (Tischler), Franz Blaschko (Zensi) s Austraghäusl (Zensi Resei), zakryto: Franz Pimiskern (Loribauer), Rudolf Stegbauer (Milius´n), zakryto: Kaple, požární zbrojnice.
Tento obraz osady Birkenhaid, Bettelhäuser (Březových Lad, Žebravých domů) namaloval před vyhoštěním (1945/46) Josef Pimiskern. Obraz "Pettelwirtův", který se i po svém vyhoštění v Reichlingu u Landsbergu věnoval amatérskému malování, představuje dnes jediný existující celkový pohled na naši domovskou obec. Mimo levý okraj obrazu stály ještě domy Franze Tumy (Binder) s Binder-Häuslem, Johanna Friedbergera (Hanes´n) a Franze Geisbauera (Heisl). Na obraze v pozadí jsou vidět domy a pole osady Filz (Slatiny).

A ještě jeden obrázek mne zaujal - letecká mapa z r. 1949 s vyznačením čísel popisných jednotlivých domů v Březových Ladech - Mapy na serveru http://kontaminace.cenia.cz/. (Viz obrázek.)

Březová Lada leží v překrásném údolí na pravém břehu Teplé Vltavy, dnes v Chráněné krajinné oblasti Šumava. Představu, jak ves vypadala ještě začátkem 50. let, můžeme si udělat porovnáním dnešního stavu a stavu na leteckých fotomapách na Internetu na adrese - http://kontaminace.cenia.cz/.

Z Březových Lad (Birkenhaid) pocházely rody Blaschko a Blach, narodila se tu naše pra-pra-pra-babička Barbara Blaschko. Jak vyplývá z předchozí tabulky vlastníků domů, potomci rodu Blaschko zde žili v domech čp. 2 a čp. 18, a to ještě v roce 1945 až do odsunu, tedy celých 200 let (více v kapitole o rodu Blaschko).

Šerava - Scherau

Dnes již zcela zaniklá sklářská osada s nedalekou sklářskou hutí (Scherawhütte). Nalezneme zde jen zbytky zdí a hospodářských budov bývalého statku, vzrostlé stromy a jediný původní dům přestavěný, zřejmě jako rekreační. Louky jsou využity k pasení dobytka. V r. 1910 jsou zde zaznamenány 2 domy a 35 obyvatel.

Odtud zřejmě přišel do nově založené dřevařské osady Březová Lada (Birkenhaid) v r. 1735 Stefan Blaschko, děd Barbary Blaschko.

Solná Lhota - Salzweg

Poprvé je písemně zmíněna v r. 1359 a její vznik i podle názvu lze předpokládat v souvislosti se Zlatou stezkou a obchodu se solí. V r. 1900 zde bylo 32 domů, v nichž žilo 248 výhradně německých obyvatel. V r. 1885 zde byl založen dobrovolný hasičský sbor, ve stavení čp. 19 byl zájezdní hostinec "U tetřeva". Z původní zástavby kolem cesty prakticky nic nezůstalo, kaple a většina domů byla zbořena, jediná původní a dodnes stojící chalupa má čp. 15; v místě je dnes částečně nová zástavba.

Do Solné Lhoty přišel na přelomu 17. a 18. století z Gansau (Pravětína) Thomas Paule, náš předek, a to do chalupy čp. 13, dnes již neexistující.

     



Zpět na úvodní stranu

Josef Pimiskern: Birkenhaid
Josef Pimiskern: Birkenhaid (zdroj: Böhmerwäldler Heimatbrief, roč. 2010, č. 6, str. 12)

Text
Text pod obrazem.

Letecká mapa 1952
Letecká mapa Březových Lad z r. 1949 s vyznačením čp. domů.


Rod Blaschko

Rod Blaschko z Birkenhaid

V návaznosti na Kroniku zvěrolékaře Josefa Soukupa jsem hledal v matrikách Vimperka a okolí. Nalezl jsem mnoho Blaschků, ale Barbara mi stále chyběla. Z matričních záznamů narozených dětí Václava Paule jsem věděl, že otec Barbary je křestním jménem Adam, toto jméno se však mezi nalezenými Blaschky ve vimperských matrikách nevyskytovalo (pozn. polovina matrikářů psala toto jméno s počátečním písmenem P, tedy Plaschko). Pak mne ale napadlo podívat se znovu do Kroniky - a hle! Hledal na nesprávném místě!

Dědeček v Kronice doslova uvádí, že Václav Paule
"...oženil se ke konci 18. století. Babička, rozená Barbora Blažková (Blaschka) v Birkenhaidu (Ladech Březových) v Zensihof (Inocenzhof), byla příslušná do Horní Vltavice (Obermoldau), rovněž selská dcera. Dědečkovi přinesla pěkné věno. Byla blondýnka."
Okamžitě jsem se přeorientoval do matrik farní obce Horní Vltavice a úspěch se dostavil nalezením zápisu narození Barbary Blaschko, dcery Adama Blaschko v matriční knize narozených č.2:
Barbara Blaschko, narozená 21.11.1770 v Birgenbergerheiden čp. 2 (Březových Ladech, Birkenhaid). Otec Adam Blaschko, domkář z Birkenhaid, matka Ursula, kmotři: domkář Wenzl Fritz a jeho žena Marie z "Möhrengarten" (Zahrádky).
Následným hledáním jsem objevil zápisy o narození několika sourozenců Barbary i zápis o narození jejího otce Adama, z něhož jsem zjistil jméno jeho otce - Stephan Blaschko. Dál do minulosti ale nic.

Vracím se proto zpět k historii Březových Lad (Birkenhaid) a uvědomuji si jednu velice podstatnou věc: Březová Lada byla založena podle Karla Petráše až kolem roku 1745, takže Adamův otec Stephan Blaschko se zde narodit nemohl, ale musel sem jako jeden z prvních osadníků-dřevařů přijít odjinud.
Tak zpět do Vimperských matrik!
Zápis o narození Adamova otce Stephana jsem bohužel ani tady nenalezl, jen zápis o sňatku s jeho ženou Catharinou, a také všechny zápisy o jeho dětech, sourozencích Adama. Ze zápisů pak bylo potvrzeno i místo Scherau (česky Šerava), odkud rodina Blaschko přišla do Březových Lad. Ze zápisu o sňatku s Catharinou (3-193) jsem zjistil i jméno Stefanova otce Sebastian a následně i děda Andrease...

Tedy:

Andreas Blaschko

je nejstarší náš známý předek z rodu Blaschko, o kterém víme, že pocházel ze Solné Lhoty (Salzweg). Za ženu si vzal Susanu, s níž měl syna Sebastiana.

Sebastian Blaschko (2-25)

Narodil se v Solné Lhotě (Salzweg) dne 20.1.1678 a oženil se dne 16.1.1701 (3-150) s Annou, dcerou Johanna Vittka. Jejich syn byl Stephan.

Stephan Blaschko

Narodil se v Scherau (Šerava) někdy kolem r. 1700. Zde se oženil dne 3.10.1720 s Catharinou Päy (3-193), dcerou Georga Päy z Horní Vltavice (Oberwuldau) a založil v Šeravě rodinu. Prvních 6 dětí se narodilo v Scherau, pak se rodina odstěhovala (rok 1735) do nově zakládané dřevařské osady Birkenhaid čp. 2, kde se narodily další děti, celkem jich bylo 8:
  • Josefa Blaschko (4-28) * 11.3.1721 v Scherau
  • Theresia Blaschko (4-48) * 24.9.1723 v Scherau
  • Dorothea Blaschko (4-65) * 5.2.1726 v Scherau
  • Johann Blaschko (4-81) * 25.5.1728 v Scherau
  • Anna Maria Blaschko (4-95) * 15.3.1730 v Scherau
  • Barbara Blaschko (4-106) * 30.11.1731 v Scherau
  • Mathias Blaschko (4-123) * 30.1.1734 v Scherau
  • Franz Blaschko (H.Vlt.1-22) * 1.10.1735 v Birkenhaid
  • Adam Blaschko (H.Vlt.1-35) * 2.12.1738 v Birkenhaid
Z toho, že syn Franz Blaschko se dle zápisu v matrice narodil již v Březových Ladech, a to v r. 1735, usuzuji, že založení osady Březová Lada bylo již o 10 let dříve, než uvádí Karel Petráš ve své knize.
V Birkenhaidu pak setrval rod Blaschko v domě čp. 2 až do r. 1946, tedy po celých 200 let.

Adam Blaschko (H.Vlt.1-35)

narozen 2.12.1738, domkář v Birgerbergerhäusern (alt. pojmenování Birkenhaid), oženil se ženou Ursulou rozenou Blach dne 22.5.1759 (H.Vlt.1-179) - a s ní měl 10 dětí:
  • Wenzl Blaschko (H.Vlt.2-30), * 3.9.1760
  • Maria Blaschko (H.Vlt.2-36), * 17.1.1762
  • Franz Blaschko (H.Vlt.2-46), * 24.8.1763
  • Maria Theresia Blaschko (H.Vlt.2-59), * 4.10.1765
  • Catharina Blaschko (H.Vlt.2-66), * 13.2.1767, + jako nemluvně
  • Maria Anna Blaschko (H.Vlt.2-78), * 27.1.1769
  • Barbara Blaschko (H.Vlt.2-89), * 21.11.1770, žena Václava Paule,
  • Martin Blaschko (H.Vlt.2-97), * 10.11.1772,
  • Innozentz Blaschko (H.Vlt.2-106), * 16.9.1774,
  • Matthaus Blaschko (H.Vlt.2-117), * 31.8.1776.
Dva ze synů vystudovali a stali se faráři (nezjisti jsem, kteří). Rodina byla zámožná.
Dcera Barbara se provdala za Václava (Wenzla) Paule ze Solné Lhoty, s nímž se po svatbě odstěhovali do Vimperka - domu v Rožmberské ulici čp. 70, kde kovář Paule provozoval své řemeslo. Zde se rovněž narodil náš pra-pra-děd Matyáš Paule, nejmladší z jejich dětí. O tom všem v Kronice.


Nyní odbočka k rodu Blachů

Jak uvedeno, Adam Blaschko se dne 22.5.1759 (H.Vlt.1-179) oženil v Byrgenheiden (alt. pojm. Birkenhaid) s Ursulou Blach (H.Vlt.1-39) - v zápise o jejím narození je uvedena jako Agnes ale připsáno jméno Ursula - narozenou dne 3.1.1740 v Birgerbergerhayd (další alt. pojmenování Birkenhaid). Její otec Bartholomeo Blach byl domkářem v Birkenhaid, manželka se jmenovala Anna. Více informací o nich jsem již nenašel, přesto i oni jsou naši přímí předkové.
Poznámka: Ještě jeden podobný název - Birkenbergerhütte nebo též Schlemmerhütte je někdy spojován s Březovými Lady, označoval však bývalou malou osadu s několika domy a bývalou sklářskou pecí v údolí na levém břehu Vltavy, v češtině označovanou jako Břeská huť mezi osadami Filz (Slatina) a Mitterberg (Račí).

* * *


Naší Barbarou Blaschko, ženou Václava Paule, pro nás (Soukupy) rod Blaschků končí po přeslici. Nekončí však rod v Březových ladech. Napadlo mne, kam až bych s těmito svými příbuznými Blažky mohl dojít v Březových Ladech, alespoň do toho kritického roku 1945?


Pokračoval jsem tedy v matrikách farního kostela v Horní Vltavici a projít těch 200 let nebylo opravdu tak obtížné. Blaschky až do roku 1945 bylo snadné vysledovat, i když matriky narozených končí už v r. 1900 a matriky oddaných v r. 1920 (mladší matriky již nejsou na Internetu zveřejněny). Snažil jsem se dojít k vlastníkům domů čp. 2 a čp. 18 - Franzovi a Ludmille Blaschko (viz rozrod Blaschko v příloze).

Na začátku je Inocenz Blaschko, syn našeho prapředka Adama Blaschko a mladší bratr naší Barbary, narozený 16.9.1774 (H.Vlt.2-106). Dál pak pokračují jeho potomci, všichni narození v chalupě Birkenhaid čp. 2 - "Zensihof". Okamžitě pochopíme, že toto pojmenování "po chalupě" je po vlastníku Inocenzovi ("Zensi") a tradovalo se téměř 200 let až do roku 1945, kdy jeho obyvatelé museli odejít. Odtud pochází také toto pojmenování chalupy Blaschků, které uvádí dědeček v Kronice "Inocenzhof" či zkráceně "Zensihof".

Potomci Inocenze Blaschko a jeho ženy Theresie Jarosch z Kušvardy (Strážného)::
  • Maria Anna Blaschko (H.Vlt.3-96), * 17.1.1802
  • Wenzl Blaschko (H.Vlt.3-97), * 10.1.1804
  • Anton von Padua Blaschko (H.Vlt.3-99), * 13.6.1806
  • Johan Blaschko (H.Vlt.3-101), * 15.6.1808 - čp. 2
  • Jakob Blaschko (H.Vlt.3-102), * 25.7.1810
  • Anna Maria Blaschko (H.Vlt.3-103), * 4.10.1812
  • Franz Blaschko (H.Vlt.3-105), * 16.1.1815
  • Barbara Blaschko (H.Vlt.3-107), * 31.3.1817
  • Anna Blaschko (H.Vlt.3-108), * 9.7.1820
  • Johana Blaschko (H.Vlt.5-15), * 20.6.1823
  • Josef Blaschko (H.Vlt.5-29), * 21.4.1826 - čp. 18
V přímé linii na chalupě čp. 2 "Zensihof" pokračuje Johan Blaschko, * 15.6.1808 (H.Vlt.3-101), který zde zůstává se svou ženou Apollonií Stegbauer z Filz (Slatiny) č.10. Zde jsou jejich potomci (opět všichni narozeni v Birkenhaid čp. 2):
  • Barbara Blaschko (H.Vlt.5-118), * 18.7.1851
  • Maria Blaschko (H.Vlt.5-118), * 17.2.1853
  • Johan Blaschko (H.Vlt.5-119), * 17.2.1855
  • Kredcentia Blaschko (H.Vlt.5-120), * 5.2.1857
  • Richard Blaschko (H.Vlt.5-121), * 23.8.1859
A konečně od nejmladšího syna Richarda Blaschko (H.Vlt.5-121), narozeného dne 23.8.1859 jeho potomci (opět všichni z Birkenhaid čp. 2):
  • Maria Blaschko (H.Vlt.6-220), * 27.8.1884
  • Maria Blaschko (H.Vlt.6-244), * 13.9.1885
  • Franz Blaschko (H.Vlt.7-6), * 17.9.1887
  • Hermina Blaschko (H.Vlt. 7-102), * 15.6.1890
  • Josef Blaschko (H.Vlt.7-234), * 10.6.1894

Mezi nimi nacházíme syna Franze Blaschko. V matrice oddaných pak i jeho ženu Ludmillu Mikschl, se kterou byli oddáni dne 9.5.1921 (10-188) - a jsme u cíle, máme poslední vlastníky domu čp. 2 - "Zensihofu", přesně jak uvádí informace Jana Vlčka (str. 31). Franzovi Blaschko v r. 1945 bylo 58 let, když svou rodnou chalupu v Birkenhaidu musel opustit při odsunu Němců po válce...
(Poznámka: nejmladší Franzův bratr Josef Blaschko (* 10.6.894) spolu s Rudolfem Blaschko (* 1898), oba z Březových Lad, padli v 1. světové válce. Jsou spolu s dalšími čtyřmi obyvateli Březových Lad připomínáni na památníku padlých na hřbitově v Horní Vltavici.)

Obdobně větev nejmladšího syna Inocenze Blaschko - Josefa Blaschko (H.Vlt.5-29), * 21.4.1826, nás zavede přímo k domu v Birkenhaid čp. 18, kam se přestěhoval Josef (narozený v čp. 2). Všechny jeho děti se narodily již v čp. 18, stojícím přes cestu proti čp. 2:
  • Monika Blaschko (H.Vlt.5-118), * 21.5.1851
  • Daniel Blaschko (H.Vlt.5-118), * 19.2.1853
  • Friedrich Blaschko (H.Vlt.5-119), * 8.12.1854
  • Johana Blaschko (H.Vlt.5-120), * 4.11.1856
  • Monika Blaschko (H.Vlt.5-121), * 7.11.1859
  • Manfred Blaschko (H.Vlt.5-122), * 18.12.1861
  • Hermina Blaschko (H.Vlt.5-122), * 19.12.1864
  • Filippina Blaschko (H.Vlt.5-123), * 28.5.1867
Zde Blaschkové bydlili zřejmě také až do odsunu, vlastníkem byl Franz Blaschko.

Tu mne napadlo, zda je možno údaje o vlastnících jednotlivých domů z Internetu (většinou manželských párů - viz str. 31) potvrdit též zápisy z matrik, tj. matrik oddaných. A najednou mi vyvstaly nové a zajímavé skutečnosti, nad kterými mi v prvních okamžicích zůstával rozum stát!
Už někde vepředu jsem vyslovil názor, že v určitém větším či menším regionu si lidé jsou vzájemně nějak příbuzní, protože tu žijí po řadu generací přilepeni k rodné hroudě a bez povolení vrchnosti a s nedostatkem dopravních prostředků nemají ani šanci stěhovat se, či získávat známosti dál, než v sousední vesnici. Nyní jsem zjistil, že tady tímto regionem se stala malá osada se 20 chalupami - Březová Lada. V Březových Ladech si jsou všichni se všemi příbuzní! Pro místního ženicha se našla nevěsta většinou přímo v Březových Ladech nebo nejdále v některé ze sousedních vsí - Mehrgarten (Zahrádky), Filz (Slatina), či Mitterberg (Račí)...

K získání informací mi posloužily matriky oddaných, kde jsem prošel zápisy celkem 15 posledních sňatků obyvatel osady Birkenhaid během 24 let (od r. 1897 až do r. 1921, novější matriky už na Internetu nejsou) a vše se potvrdilo. Nevím jen, jak celý ten propletenec vztahů (nejen vlastníků domů, ale i dalších nájemníků, podruhů, atd.) sestavit do nějakého přehledného grafu či "pavouka", aby se v tom člověk vůbec vyznal... (tak aspoň ty záznamy o sňatcích uvádím v příloze).

A ještě jedno zjištění z článku "Birkenhaid. - Die letzte Tage" (článek z již zmíněného měsíčníku "Böhmerwaldler Heimatbrief" ročník 2010 č.6): Naši příbuzní, rodina Franze Blaschko (Zensi) a Anny Fuchs (Zensi Anna) byli "odsunuti" v prvním transportu dne 18. června 1946 do bavorského Oberpfalz (Horního Falcka), do okresu Burglengenfeld... (viz příloha). Jak asi vypadal odsun těch ostatních našich příbuzných?

Historie Vimperska a odsun Němců z Březových Lad

A nakonec přece jen ještě jedna poznámka: Náš rod Blaschko jsem nacházel v matrikách Horní Vltavice až do roku 1945, když jsem sledoval přímou linii k Franzovi Blaschkovi, vlastníku domu čp. 2 v Březových Ladech (viz rozrod). Do Horní Vltavice byly přifařeny dřevařské osady Polka (Elendbachl), Slatina (Filz), Březová Lada (Birkenhaid) a Račí (Mitterbach), ve kterých se všude vyskytovala jména, známá z Březových Lad. Kam dál se poděli ostatní Blaschkové - sourozenci z jednotlivých pokolení? Kraj Šumavských Lad zahrnuje (jak to popisuje K. Petráš) řadu dalších, v polovině 18. stol. nově zakládaných dřevařských obcí - Borová Lada (Ferchenhaid), Černá Lada (Schwarzhaid), Svinná Lada (Seehaid), Švajglova Lada (Schwiegehaid), Zahrádky (Mehrgarten), Zelená Hora (Grünberg), Hrabická Lada (Rabitzerhaid), Pravětínská Lada (Gausauerhaid), Šindlov (Schindlau), Paseky (Passeken) - jejichž správní a farní obcí se stal Nový Svět (Neugebäu). V Novém Světě se začaly vést matriky od roku 1788. I do nich jsem samozřejmě nahlédl, i když spíše jen ze zvědavosti. A hle, také zde se objevují nám důvěrně již známé jména z vltavických matrik (jméno Blaschko dokonce několikrát hned na prvních stránkách, dál Stegbauer, Küblbäck, Pimiskern, atd.)...

* * *


A co další nositelé jména Blaschko, jsou to též naši příbuzní? A byli skutečně všichni na základě postupimských dohod velmocí po válce odsunuti?


Pohledem do matrik okolních katolických farností by se mnohé dalo zjistit. Proto jsem jen tak na zkoušku zabrousil do matrik města Volyně. A ejhle! Bingo|! Po nějaké době pátrání jsem objevil zápis o narození Antonína Blažko - otec Antonín Blažko, syn Inocenze Blaschko z Březových Lad. Pátral jsem tedy dál a zde je výsledek:
Syn Inocenze Blaschko z Březových Lad (tedy bratra mé prapraprababičky Barbory Blaschko) Anton von Padua Blaschko (H.Vlt.3-99) se přestěhoval ze Šumavy do Volyně, kde se vyučil řemeslu Barvířskému a stal se posléze váženým občanem města, mistrem barvířským na hlavní třídě pod náměstím v domě čp.61. Ve volyni se oženil dne 29.9.1835 (Vol.27-038) s Aloisií Haimovou, dcerou Adama Haima, mistra barvířského ve Volyně č.61, u kterého se Antonín vyučil (matkou Aloisie byla Teresie Pešková, dcera Františka Peška, kováře ve Volyni č.63). S ženou Aloisií měli 11 dětí, všechny se narodily v domě čp.61:
  • Antonín Blaschko (Vol.22-158), * 9.1.1838 Volyně 61, + 11.1.1838
  • Vilemína Blascho (Vol.22-168), * 8.2.1839 Volyně 61, + 10.5.1846
  • Anna Blažko (Vol.22-182), * 18.7.1840 Volyně 61
  • František Antonín Blažko (Vol.22-207), * 21.9.1842 Volyně 61
  • Aloisie Blažko (Vol.22-220), * 6.11.1843 Volyně 61
  • Antonín Blažko (Vol.22-252), * 13.1.1846 Volyně 61
  • Vilemína Blažko (Vol.22-278), * 6.8.1847 Volyně 61, + 30.11.1847
  • Karel Magnus Blažko (Vol.22-306), * 21.4.1849 Volyně 61, + 12.11.1850 (Vol.30-139)
  • Marie Blašková (Vol.23-021), * 25.3.1851 Volyně 61, + 23.12.1851
  • Otokar Blaško (Vol.23-044), * 2.7.1852 Volyně 61
  • Vilhelm Alois Blaško (Vol.23-079), * 24.5.1854 Volyně 61
(Jména jsou zapisovaná přesně dle matričních záznamů. Všimněme si, jak původní německý (šumavský) přepis jména se postupně počešťuje vstupem na území, kde se mluvilo česky.)
Nás bude nyní zajímat syn Antonín Blažko (Vol.22-252), který zdědil po otci jméno, řemeslo a dům č.61 s barvířskou dílnou na hlavní třídě ve Volyni. Byl dvakráte ženat. S první ženou, Karolinou Kafkovou (*3.2.1848, dcerou otce Kajetána Kafky, mistra soukeníka ve Volyni č.56 a matky Kateřiny Krofové z Volyně č.128) se oženil dne 22.2.1876 (Vol.28-115) a měl s ní 2 dcery:
  • Milada Blažko (Vol.25-140), * 28.7.1882 Volyně 61
  • Běla Blažko (Vol.26-019), * 4.11.1887 Volyně 61
Karolina však po porodu druhé dcery brzy zemřela (+ 2.12.1887). O děti, jak to tenkrát bylo zvykem, se starala sestra zemřelé - Anna Kafková, se kterou se Antonín proto zanedlouho podruhé oženil dne 8.2.1888 (Vol.29-018). S Annou měli potom další 3 dcery:
  • Božena Kateř. Karolina Blažková (Vol.26-043), * 21.10.1889 Volyně 56, + 16.6.1894
  • Marie Kateřina Anna Blažková (Vol.26-082), * 7.12.1892 Volyně 61
  • Božena Marie Anna Blažková (Vol.26-125), * 16.8.1895 Volyně 61
Tedy samé dcery. Zajímavá byla dcera Běla Bažko, u které jsem nalezl zápis o oddavcích dne 4.1.1913 (Vol.29-153), kdy se provdala za Karla Vicari z Hluboké n.Vlt. č.43. Karel Maximilian Vikari (Hl.7-128) se narodil dne 21.9.1877 v Hluboké nad Vltavou čp.43 jako syn Karla Vikary (Vicari), mistra kominického v Hluboké Podhradí č.32 a Marie Stachové (otec Jan Stach z Kardašovy Řečice č.200 a Antonie Semerádové z Mnichu). Děd Karlův byl Jakub Vikary (Vicari), mistr kominický Hl. Podhradí 32 (manželka Anna Průchová z Hluboké).

Zdálo by se tedy, že rod Blaschko (Blažků) z Volyně vymírá po meči. Není to ale tak docela pravda. Záhy jsem objevil z matričního zápisu narození Běly Blažko, že jí byl kmotrem jistý Vilém Blažko, barvíř v Sušici, zřejmě tedy její strýc, bratr Antonína Blažko z Volyně. Asi by stálo za to sledovat tuto další stopu sušických Blažků, ale zatím jsem se k tomi nedostal. Snad někdy později.

Rozhodně (alespoň pro mne) se stali naši předci z Březových Lad po všech stránkách jednou z nejzajímavější kapitolou naší historie.

* * *

A ještě malá poznámka:

Pro možnost rychlého hledání a ověření na Internetu jsem všem nalezeným osobám přiřadil identifikační čísla (v závorce za jménem), příp. u datumů sňatků nebo úmrtí, sestávající z čísla matriční knihy a čísla snímku, pod nímž byla příslušná stránka knihy archivem skenována (digitalizována). U těchto čísel s výjimkou Vimperka jsou ještě uvedeny písmenné zkratky, ve které farnosti byly matriky vedeny (např. H.Vlt. značí Horní Vlatavici atd.).

Pro ulehčení případného hledání uvádím zájemcům adresu Státního oblastního archivu v Třeboni, kde jsou digitalizované matriky všech zmiňovaných farností k dispozici:
http://digi.ceskearchivy.cz/




A jak to bylo se vzájemným soužitím Němců a Čechů na Vimpersku a Šumavě, které vyústilo nakonec v poválečný odsun (vyhnání)? K tomu jsem prostudoval několik knih, ne abych soudil, ale abych pochopil. Vždyť i ti Blažkové či Blaschko z Březových Lad byli mými předky a příbuznými. Bohatství kraje, které po několik staletí vytvářeli lidé svou úmornou prací v drsných šumavských podmínkách, bylo v několika málo letech promrháno, život zde se vytratil. Znalost kraje, jeho historie a života lidí přiměje člověka k zamyšlení, aby se ptal - proč?

Můj pohled na tento problém a zjištění, jak v Březových Ladech probíhal poválečný odsun Němců (konkrétně i mých příbuzných) si můžete přečíst v kapitole
"O historii Vimperska a tragedii Březových Lad..."



Pro ilustraci zde uvádím rozrod Stefana Blaschko a několik skenů matričních zápisů z Březových Lad (matriky z farnosti Horní Vltavice - Oberwuldau):


Rozrod - Stefan Blaschko











     



Zpět na úvodní stranu