Josef Braum, Ing. (1905 - 1989)
(dle křestního listu - Land: Nieder-Oesterreich, pol. Bezirk: Amstetten, Diözese: St. Pölten, Dekanat: Weidhofen an der Ybbs. - narozen 1. III. 1905, in Ybbsitz 91, jméno: Braum Josef jako manželský syn" otec Josef Braum, katolík, strojvůdce c.k. Ybbstalbahn, matka Milada Anna, katolička, manželská dcera Franze Chrdle z Ražic č.50 okr. Písek a Josefy roz. Praglové) - vydaném Pfaramt Ybbsitz 23. ledna 1929.)
Narodil se 1. března 1905 v městečku Ybbsitz č.91 v Horních Rakousích. Oba jeho rodiče, Josef Braum a Milada rozená Chrdlová byli Češi. Otec Josef Braum byl strojvůdcem a požádal o uvolněné místo zde, aby ze služby topiče mohl postoupit na lépe placené místo strojvůdce na úzkokolejné trati v údolí řeky Ybbs, zvané Ybbstalbahn. Tehdy šlo pouze o přeložení v rámci jednoho státu - Rakouska-Uherska.
Po narození syna však matka Milada Braumová roz. Chrdlová onemocněla horečkou omladnic a zemřela 7. den po porodu. Hned po porodu si její rodiče dítě odvezli k sobě do Ražic, kde se o dítě starala jejich mladší dcera Karla Chrdlová (1878 - 1959). S ní se pak v listopadu 1906 Josef Braum oženil. Dítě své sestry měla Karla skutečně jako své vlastní. V novém manželství se pak narodila dcera, která na památku své tety dostala jméno Milada.V roce 1907 se pak rodina přestěhovala do většího města Weidhofen an der Ybbs do velkého činžáku ve Wienerstrasse č. 39, bezprostředně před výtopnou, kde pak jeho otec Josef začal jezdit jako strojvedoucí na hlavní větvi Ybbstalbahn z Weidhofen an der Ybbs do Kienbrg-Gammingu. Zde malý Josef vychodil 4 třídy obecné školy a pokračoval ve studiu na místní reálce. Ve Weidhofen se rovněž dne 18. 12. 1910 sestra Miládka.
Po rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československé republiky se rodina rozhodla pro návrat do Čech a v červenci 1919 se všichni přestěhovali do Jičína, kde syn Josef pokračoval ve studiu na městské reálce. Dne 22. června 1922 pak ukončil studium maturitní zkouškou s vyznamenáním. Po maturitě odešel do Prahy, kde studoval na Strojní fakultě Českého vysokého učení technického. Studium zakončil v r. 1928 a získal titul Ing.
Stal se technickým úředníkem na Československých státních drahách (ČSD). Působil postupně ve výtopnách parních lokomotiv v Chebu, Trutnově, Hradci Králové, Veselí nad Moravou, Ostravě, Českých Budějovicích, Plzni a Děčíně. Dne 29. srpna 1931 uzavřel sňatek s Andělou roz. Soukupovou a další osudy rodiny jsou proto podrobně popsány v jejím životopise - narození synů Ivana 15. dubna 1936 v Jičíně a Jana 6. února 1939 v Hradci Králové.
Po únoru 1948 vzhledem ke svému postavení přednosty výtopny v Českých Budějovicích byl Josef Braum donucen vstoupit do Komunistické strany (KSČ), samozřejmě z existenčních důvodů jako živitel rodiny. Přesto mu tato strana dávala mnohokrát najevo, kdo v zemi skutečně vládne. Např. v r. 1951 nebyl syn Ivan přes výborný školní prospěch přijat na gymnázium, protože neměl tzv. "třídní původ" a musel nastoupit do učiliště a učit se zedníkem (po roce ho samo učiliště doporučilo na Stavební průmyslovou školu). Josef Braum měl časté spory se závodní organizací KSČ a často tvrdil, že za Němců se mu sloužilo lépe než za komunistů, protože kromě tlaku shora byl i silný tlak zdola. Tak byl v r. 1952 vyhozen z vedoucí funkce přednosty výtopny, aby uvolnil místo pro komunistu bez odpovídajícího vzdělání ale zato "dělnickému kádru". Po asi čtyřletém působení v Plzni nastoupil opět jako přednosta výtopny (tehdy funkce označené jako náčelník lokomotivního depa) v Děčíně. Zde však nastaly další, snad největší spory s komunisty, takže po dalších čtyřech letech v r. 1961 musel opět opustit vedoucí místo a pracovat dál jen jako revizor bezpečnosti dopravy na Správě dráhy v Ústí nad Labem. Po odchodu do důchodu od 1.1.1966 z KSČ vystoupil….
Vzhledem ke značnému počtu míst svého působení se celá rodina musela často stěhovat. Z posledního působiště v Děčíně při odchodu do důchodu se s manželkou přestěhovali do rodinného domku po rodičích do Jičína, kde strávili plných 12 let. Poslední stěhování pak zažili v r. 1978 do Včelné u Českých Budějovic, kde se nastěhovali do rodinného domu syna Jana.
Tělesně zdráv a duševně čilý byl až do svých 82 let. Dne 10. února 1987 však zemřela manželka Anděla, jejíž smrt velice těžce nesl. Později pak se stal vůči všemu zcela apatický a viditelně chřadl. V posledních dvou letech svého života střídavě pobýval u svých synů na Včelné a ve Vimperku, kde 19. října 1969 zemřel. Bezprostřední příčinou smrti byla mozková mrtvice. Rozloučení v úzkém rodinném kruhu bylo 26. října v obřadní síni krematoria v Českých Budějovicích, po zpopelnění byla urna s ostatky uložena v rodinném hrobě v Jičíně.
Zpět na úvodní stranu
