Bev Bevan

Electric Light Orchestra
Part II

Bev Bevan

Drums, Vocals

Bev Bevan se narodil 25. listopadu 1945 v Birminghamu jako Beverly Bevan.
Jeho otec Charles (zvaný Bev) byl bubeníkem v různých tanečních podnicích, proto nikdo nebyl překvapen, že syn následoval svého otce. Na začátku 60. let hrál Bev Bevan se svými spolužáky pod různými jmény, jako Rocking Ronnie And The Renegades nebo Troy Satan And The Hellcats, která se měnila po týdnech.
V září roku 1962 zformoval Bev s několika přáteli skupinu The Senators, ale nastudovali jen čtyři skladby. V roce 1963 to tedy zkusil jinak - založil svou první profesionální skupinu, Denny Laine And The Diplomats, která se brzy dostala na špici v Birminghamu a okolí a dokonce se stala podpůrnou skupinou pro The Beatles při koncertě v "The Plaza, Old Hill".

Bev
Pak uzavřeli nahrávací smlouvu s firmou EMI, u níž v roce 1964 nahráli některé skladby a materiály, které bohužel nebyly nikdy vydány. Když odešel Denny Laine (založil skupinu The Moody Blues), změnila Bevova skupina jméno na The Diplomats. V novém obsazení však nebyli příliš úspěšní, a není divu že po odchodu dalších dvou členů (oženili se) se nakonec grupa rozpadla. Bev odešel z hudebního showbussinesu a šel pracovat jako prodavač v obchodě s nábytkem....
Naštěstí ho zachránil Colin David "Carl Wayne" Tooley, šéf skupiny s dobrou reputací Carl Wayne And The Vikings, který vyzval Beva, aby se připojil k této jeho skupině a hrál s nimi v Německu. Bev, který dosud ještě nikdy za hranicemi nebyl, vzal to jako změnu, ale brzy poznal, že to zase nikam nevedlo: práce to totiž nebyla nijak jednoduchá - band musel tvrdě pracovat, denně hrát za sebou sedm 45 minutových vystoupení začínajících od 7 hodin večer s pouze 15 minutovými přestávkami....
Zpět do Birminghamu! Bev Bevan, Roy Wood, Carl Wayne, Christopher "Ace The Face" Kefford a Trevor Burton pojali úmysl založit v Birminghamu specielní superskupinu nejlepších muzikantů města. Skupina byla skutečně oficiálně založena 17. ledna 1966 a všichni již přesně věděli, jakým směrem půjdou: chtěli být kapelou s image podobnou jako The Who. Roy Wood navrhl, aby se pojmenovali The Move (pohyb, přesun, stěhování), protože se sem všichni přesunuli z jiných skupin. The Move hráli své prvé vystoupení v roce 1966 v klubu v Sutton Coldfield v Birminghamu. Během měsíce skupina zplodila první - strašný a komplikovaný kus, který byl absolutně nový a pro posluchače nezapamatovatelný a nenapodobitelný. Brzy pak jim jejich manažer Tony Secunda zabezpečil nahrávací smlouvu s firmou Deram (Decca). Jejich první singl "Night Of Fear" se dostal úspěšně na druhé místo britské hitparády v prosinci 1966 - první v sérii top ten hitů, které následovaly. V roce 1968 byl Bev Bevan vyzván připojit se k The Everly Brothers, ale Bev dal přednost zůstat u The Move. V dubnu 1970 se Bev oženil s Valerií Taylor, dcerou řezníka z Great Barr, Birmingham, která zde pracovala jako kadeřnice. Družbou mu byl jeho dlouholetý přítel Robert "Jasper Carrott" Davis.
Během let se obsazení skupiny několikrát změnilo. Nejpodstatnější změna nastala v březnu 1970, kdy se ke skupině The Move připojil Jeff Lynne. Pak byl Bev zapojen ve dvou kapelách - v The Move a v jejich posledním, experimentálním projektu The Electric Light Orchestra, který již současně krátce existoval. Když nahrávali první album Electric Light Orchestra, Bev brzy podlehl frustraci, protože musel denně tvrdě pracovat ve studiu jako Jeff a Roy na jednom singlu, který bylo nutno znova a znova nahrávat. Bev si otevřel vlastní nahrávací studio ve Spark Hill v Birminghamu s názvem "Heavy Head Records". Bev měl dokonce vlastní footballové mužstvo "Heavy Head Records Eleven", zahrnující též Bev Bevana, Ricka Price a Carla Wayne.

V roce 1975 hrál Bev na bicí a zpíval doprovod v top ten singlu Jaspera Carrotta "Funky Moped", kde spolupůsobil i Jeff a Richard. V roce 1976 se v obchodech objevil první a zatím poslední singl Beva Bevana "Let there be drums/Heavy Head", jehož producentem byl Jeff Lynne.
Na podzim 1980 vydal Bev svou knihu "The Story Of The Electric Light Orchestra" - nezbytnost pro všechny fanoušky ELO, dávající pohled do života rockových muzikantů. V dubnu 1981 hrál Bev v Birminghamu charitativní koncert "Brum Beat Reunion Concert" ve spolupráci se všemi osobnostmi Birminghamské hudební scény včetně The Move! V té době také nahrál dvě skladby jako část projektu Taffy's Big Time Roll Band, který však, bohužel, nikdy nevyšel. V tomtéž roce manželka Beva Valerie porodila prvního syna Adriana. Na turné ELO s názvem "Time" nahradil Beva u bicích pro čtrnáct vystoupení v únoru a březnu 1982 Peter "Pete" King, bubeník předskupiny ELO After The Fire, když Bev musel odletět do Britské nemocnice s ledvinovými kameny. Protože po vydání "Secret Messages" nebylo naplánováno žádné turné, připojil se Bev ke skupině Black Sabbath, aby zde vypomohl jako bubeník při turné po Evropě a dvou turné po Spojených státech (1983 a 1984), protože jejich bubeník Bill Ward vážně onemocněl. Bev zde měl dva výborné kamarády (Tony Iommi and Geezer Butler), takže se dvakrát nerozmýšlel, když ho žádali o výpomoc, dokud Bill bude nemocen.
15. března 1986 organizoval Bev Bevan charitativní show nazvanou "Heartbeat", určenou k získání peněz pro dětskou nemocnici v Birminghamu. Tato dobročinná show byla jednou z nejúspěšnějších a nejokázalejších událostí v britské hudební rockové historii. Spolupracovali muzikanti zvučných jmen, jako The Moody Blues, Robert Plant, UB40, Roy Wood Band a samozřejmě ELO. Protože nebylo plánováno žádné další album ELO, pustil se Bev Bevan do usilovné práce na knize o rockové hudbě let padesátých a šedesátých a spolupracoval při nahrávání (percussion) alba "Eternal Idol" se skupinou Black Sabbath. Také plánoval hrát s nimi opět na bicí, ale když uslyšel, že se skupina rozhodla hrát v "Sun City" v Jižní Africe, upustil od účasti na této spolupráci. Během roku 1988 byl Bev vídán jako hráč doprovodných skupin Beverly Craven a Bobby Womack v televizních BBC TV Show.

Bev
Inspirován fascinujícím živým vystoupením OrKestra, které viděl v roce 1988, rozhodl se Bev Bevan pokračovat s The Electric Light Orchestra a začal hledat muzikanty, kteří by byli ochotni hrát v této "staronové" kapele. Nejprve však musel požádat Jeffa Lynne o souhlas použít název ELO, protože na toto jméno měli oba stejná práva, každý 50%, od doby reformy skupiny, když ji opustil Roy Wood v roce 1972. Bev k tomu řekl: "Jeff nesouhlasil a nepřesvědčil jsem ho, aby pokračoval s ELO, takže jediná možnost byla zformovat novou kapelu a nazvat ji ELO Part II. To jsme také udělali, ovšem poté, co moji a Jeffovi právníci uzavřeli dohodu, která stála rok času a několik tun papíru. Jeff na základě této smlouvy dostal podíl ve výši 50% peněžního výnosu prvních dvou alb nové skupiny. Každý ovšem věděl, že nová skupina je bez něho." V létě 1990 strávil Bev všechen svůj čas sestavováním nového orchestru a nahráváním debutujícího alba. Ze členů "starého" ELO souhlasili s připojením Louis Clark, Mik Kaminski, Hugh McDowell a Kelly Groucutt, i když většina z nich na prvním albu ELO Part II nehrála a připojili se až později při účasti na živých koncertech. Nová skupina počítala s Bevem jako se skladatelem písní a zejména jako textařem, dávajíce mu naprostou volnost při tvorbě námětů i řízení jako nikdy před tím.
Po úspěšné show "Heartbeat '86" Bev Bevan zorganizoval další charitativní koncert s NEC v Birminghamu za účelem získání prostředků pro národní charitativní organizaci. Tato znovu úspěšná akce nesoucí název "Barnardos Bandwagon" se uskutečnila v říjnu 1992 a účastnili se jí rovněž hvězdy jako Edwin Starr, Ian Gillian, The Roy Wood Band a samozřejmě ELO Part II v čele. Koncem toho roku pracoval Bev na několika vystoupeních v televizi s dalšími umělci a vystupoval se svou příležitostnou skupinou Belch (spolu s Jasper Carrotem a Tony Iommi).
Po dovršení svých 55. narozenin a naplnění své 48leté hudební kariéry Bev z kapely a snad i z hudební scény nadobro odchází ....?

Home | Diskografie | Galerie | FOTO