Jan Braum, osobní stránky
České Budějovice - Novohradsko - Chalupaření - Literatura faktu - Bonsai - Podzemí - Swing - Rocková muzika

Novohradské hory

krásný, turisticky zatím neobjevený kout jižních Čech

Geologicky jsou Novohradské hory součástí Šumavského masivu, v mnohém Šumavu připomínající, tvořeny jsou převážně z krystalických hornin, zejm. žuly, ruly a svoru. Svou rozlohou převážně zasahují do Rakouska až k údolí Dunaje. Některé vrcholy přesahují i 1000 m. Nejvyšší hora Viehberg (1112 m n.m.) leží u hranic na rakouském území, pod jejím vrcholem pramení jihočeská řeka Malše u horského městečka Sandl. Přes údolí Malše se pak v těsné blízkosti hranic tyčí nejvyšší hora Novohradských hor na našem území Kamenec (1072 m n.m.), přístupný z nedalekého Pohoří na Šumavě.

Z řady významných vrcholů na našem území jmenujme dále např. Jelení vrch (955), Jelení horu (946), Myslivnu (1040), Stříbrný vrch (936), Lužnický vrch (906), Točník (903) a Jelení hřbet (950), Vysokou (1033), Kraví horu (952) a Kuní horu (924). Na rakouské straně kromě již zmíněného Viehbergu jsou nejznámější Tischberg (1063), Ahornstein (1019), Bärenstein (1003), Wachberg (931) atd., překrásný výhled do našeho vnitrozemí je z vrcholu Mandlsteinu (za jasného počasí můžeme vidět i chladicí věže Temelínské elektrárny).

Zajímavý je i rozsáhlý les na Kuní hoře se zajímavými skalními útvary vytvořenými balvanovitým rozpadem žulových kvádrů. Jednomu z nich se říká Napoleonova hlava. Podobná jsou i kamenná moře na Kraví hoře a v Pivonických skalách.
V Novohradských horách převládá vliv atlantského podnebí s častými srážkami (ročně 750 - 800 mm), nejstálejší počasí dle statistik je v měsících srpnu a září.

Řeky a potoky:

Lužnice
pramení na západním svahu Janovy hory (990 m) jihovýchodně od Myslivny. Asi 5 km horního toku jde těsně při státní hranici, když u bývalých Stříbrných Hutí přechází na rakouské území jako Lainsitzbach. Rakouskem protéká cca 42 km, aby se v Českých Velenicích vrátila zpět na naše území a protékala jižními Čechami až k soutoku do Vltavy. Pro vodáky sjízdná zpravidla od Suchdola nad Lužnicí. Patří mezi nejoblíbenější naše řeky pro vodácký sport.

Malše
pramení v Rakousku pod nejvyšší horou Viehbergem (1112 m) u horského městečka Sandl ve výši 920 m. Po pár kilometrech toku na rakouském území tvoří až k Dolnímu Dvořišti státní hranici, kde se obrací ke Kaplici a dalších téměř 70 km teče na našem území a v Českých Budějovicích se vlévá do Vltavy. K pěkným úsekům toku patří místa pod zříceninami hradů Pořešín, Louzek, Velešín. Z hlavních přítoků Malše jmenujme Černou a Stropnici. Od Kaplice je běžně splavná pro vodáky.

Černá
je tvořena čtyřmi prameny - potoky Gereuter a Eiben (slévají se pod Žofínem), potok Černá, protékající rybníkem Zlatá Ktiš a potok Lužný (Lugavský), přitékající do Černé v Černém Údolí. Černá odtud protéká malebným údolím k Benešovu nad Černou a dál k Soběnovu, kde se vlévá do Malše. Pro vodáky sjízdná od elektrárny pod Soběnovem.

Stropnice
pramení nad obcí Šejby na jihovýchodních svazích Vysoké. Protéká městečkem Horní Stropnicí a malebným Terčiným údolím k Novým Hradům. Dál na Borovany, Komářice a u obce Dolní Stropnice se vlévá do Malše. Pro vodáky sjízdná od Borovan, od Nových Hradů pouze při vyšším stavu vody

Pohořský potok
má své prameny v rašeliništích jihozápadně od Pohoří na Šumavě a vzniká z několika malých potůčků. Protéká úzkým a dlouhým Pohořským rybníkem (nádrž na vodu pro plavení dřeva tzv. klausura) a protéká malebným, místy divokým údolím až do svého ústí do Černé pod Benešovem nad Černou. Místy byl Pohořský potok regulován. Při vyšším stavu vody je sjízdný od klausury až po své ústí.

Svinenský potok
pramení pod Velkým Jindřichovem. Protéká údolím severním směrem na Rychnov u Nových Hradů a dál na Žumberk (tvrz) a Trhové Sviny. Svinenský potok napájí a propojuje některé rybníky a u Komářic se vlévá do Stropnice.

Veveří potok
pramení poblíž st. hranice nad obcí Veveří, protéká divokým údolím k Novým Hradům a pod starým hradem se vlévá do Stropnice.

Kamenný potok
pramení pod Kamenným vrchem a za Jaroměří napájí údolní nádrž, pod níž se před Kaplicí vlévá do Malše.

Bohatství lesů a zvěře:

Nejvyšší hodnotou Novohradska jsou lesy (zhruba 14 000 ha plochy) původně především jedlobukové s příměsí smrku. Teprve v minulém století se vysazováním zvyšuje podíl smrku, zatímco jedlí nenávratně ubývá. Zatímco sklárny postupně, zejména v průběhu XIX. století zanikaly, zůstala těžba dřeva hlavní hospodářskou činností zdejšího kraje vlastně až dosud. Pro usnadnění dopravy dřeva po potocích a řekách povodí Malše (zejm. říčky Černé a Pohořkého potoka) byly budovány vodní nádrže - klauzury (též klauzy). Jsou to například na říčce Černé Zlatá Ktiš (z let 1789-96) a na jejích přítocích Mlýnský rybník z r. 1700 na Lužním potoku a Huťský rybník (též Jitronická nádrž) z r 1784 na Huťském potoce (a dnes již neexistující nádrž Tisová z roku 1800 na Tisovém potoce), dále na Pohořském potoce Pohořský rybník (též Jiřická nádrž) z r. 1518 a na jeho bezejmenném přítoku Uhlířský rybník (též Uhlišťský) z r. 1775. Rovněž je možno zmínit pro úplnost i Kapelníkův rybník (Kapelung) na Lužnici, i když se nejedná o povodí Malše. Plavilo se zde především "krátké" dříví palivové tzv. volnou plávkou, ale i ta vyžadovala určitou úpravu toků (minimálně vyčištění dna a odstranění prudkých zákrut) a dodnes jsou např. na Pohořském potoce patrny zbytky po umělé regulaci břehů kameny i výdřevou.

Stejnému účelu sloužil i starší rybník Kancléřský (Kachní) u Ličova, založen v r. 1489. Prvý zápis o voroplavbě z novohradských lesů pochází z r. 1783. Přibližně v téže době, nebo přesněji o sedmnáct let dříve, se odtud vyvážely zvlášť kvalitní kmeny pro výrobu lodních stožárů až do Holandska. Nejvíce ceněno je dnes rezonanční dřevo pro výrobu hudebních nástrojů.

Novohradské hory byly odnepaměti domovem lovné zvěře. V r. 1747 byl na Pohoří uloven poslední vlk a v r. 1795 v okolí Hojné Vody poslední medvěd a rys. Vysoké byly vždy stavy spárkaté zvěře a divočáků. Zejména v poslední době (1990) došlo k přemnožení jelení zvěře a tím k vysokým škodám na lesních porostech. Byl proto povolen zvýšený odstřel, např. jen v polesí Pohorské Vsi byly v r. 1990 uloveny 104 kusy jelení zvěře. Častý je výskyt lišky, rovněž kuna lesní a jezevec. Z ptáků se hojně vyskytuje tetřev hlušec a tetřívek, z dravců jestřáb, ostříž a káně lesní.

Novohradské lesy jsou také pravým houbařským rájem!

Zajímavá místa:

Žofínský prales byl spolu s menší rezervací Hojná voda (přibližně 8 ha) založen Buquoyi r. 1838 na rozloze téměř 100 ha asi 4 km jižně od Černého údolí a představuje jednu z nejstarších přírodních rezervací v Čechách i Evropě. Porost obsahuje převážně smrk, jedli, jasan a buk, některé stromy dosahují stáří přes třista let a výšku přes padesát metrů. Největší strom, „Žofínská královna jedlí“, byl zlomen větrem v roce 1975 ve stáří 425 let a byla mu naměřena výška 51 metrů. Veřejnosti není přístupný. V osadě Žofín stál dřevěný lovecký zámeček (zal. 1853 hrabětem Buquoyem), po roce 1970 byl po úplné devastaci odstraněn.

Zlatá Ktiš byla v minulosti vesničkou o 11 domech, obývaných asi 130 dřevorubci vesměs německé národosti. Na konci 18. století byla zde přehrazena říčka Švarcava jako vodní rezervoár pro zásobu vody na plavení dříví. V roce 1794 se při povodni nádrž protrhla a hned v příštím roce byla nahrazena novou mohutnou hrází zachovanou dodnes. Nádrž má plochu přes 5 hektarů a zadržuje až 100.000 metrů krychlových vody a dotváří malebnou krajinu horního toku řeky Černé.

Jako ves zanikla Zlatá Ktiš po roce 1945 odsunem německých obyvatel. Do současné doby se zde kromě vodní nádrže dochoval pouze kříž u cesty na hrázi mezi kaštany ....

Huťský rybník leží nedaleko od Žofína a svým zasazením do krajiny silně připomíná šumavská jezera. Pro svou malebnost je toto místo pravidelnou zastávkou pro odpočinek řadě turistů, kteří pěšky nebo na kolech navštíví tento krásný kout přírody.

Pohoří na Šumavě - ves zal. v r. 1788 v sousedství skelných hutí patřila k Novohradskému panství a proslula po domácku malovanými obrázky na skle (obdobně jako v rakouském Sandlu a v dalších obcích této oblasti). V r. 1790 byl Pohoří udělen statut města se znakem, kde v modrém štítě na zeleném trávníku je stromový pahýl se dvěma zelenými větvemi; pravá obloukem nahoru, levá krátká se sedící sovou; po pravé straně na trávníku skleněný pohár.

Pro Pohoří se stalo osudným, že leží v těsné blízkostio hranic. Po roce 1978 zůstalo již zcela neobydleno, v hraničním pásu hluboko za dráty bylo prakticky zbořeno. Dnes zde stojí v rozvalinách několik domů a kostel sv. Panny Marie Dobré rady opuštěný, zdevastovaný bez vnitřního vybavení. V těsné blízkosti rovněž zdevastovaný hřbitov, kterému se snaží převážně rakouští pozůstalí vrátit opět důstojnou podobu. Snad se sem opět vrátí život. Místo se nabízí ke zřízení hraničního přechodu (alespoň pro turistiku).

Na obrázcích: "poslední" celkový pohled na Pohoří a poslední "stojící" dům v Pohoří

O Pohoří více na samostatné stránce.

Pohoří je zasazeno v horní části náhorní plošiny (919 m n.m.), silně připomínající krajinu šumavské Kvildy, v těsné blízkosti se nacházejí vrchovištní "Pohořská rašeliniště" na rozloze cca 4 ha, prohlášená za chráněnou přírodní rezervaci.
Pohoří je také ideálním výchozím místem pro výstup na Kamenec, nejvyšší horu Novohradských hor na území ČR (1072 m).

Na obrázku pohled od Pohoří na nenápadný vrcholek Kamence (1072 m).

Pohorská Ves, dříve Terčí Ves, byla založena r. 1769 Janem Buquoyem a pojmenována po jeho manželce Terzii. Je zde pozdně barokní kostel sv. Linharta z r. 1787. Je typickou pohraniční obcí s osudy po r. 1948, dnes s asi 200 obyvateli. Benešov nad Černou (655 m) - městečko s bohatou historií. Na svahovém náměstí stojí několik domů s pův. renesančními štíty, radnice z r. 1594 s renesančním portálem a pětilistou růží, Barokní chrám sv. Jakuba s gotickými prvky (obraz ukřižovaný od Petra Brandla). Rozvíjí se obchod a turistický ruch pro letní rekreaci i zimní sporty.

Černé Údolí - osada připomínaná od roku 1792, obývaná plavci dřeva na říčce Černé. Od roku 1838 byl zde zahájen provoz ve skelné huti, kde se vyrábělo křišťálové i obyčejné tabulové sklo. Později se zde vyráběly i vzácné druhy barevného skla - černý, červený a mramorovaný hyalit (vynálezcem hyalitového skla byl dr. Jiří František August Buquoy, matematik, chemik a filosof). Sklo se vyváželo nejen do Evropy, ale i do celého světa.

Hojná Voda (791 m) - výletní místo s možností občerstvení a ubytování v hotelu. Název Hojná Voda vznikl po objevení léčivých účinků zdejších pramenů, využívaných již od roku 1564. Byl zde zřízen lázeňský dům, kde pobýval i Petr Vok z Rožmberka a Vilém z Rožmberka, později hrabata Buquoyové. Sláva lázní zanikla koncem 17. století. Z roku 1553 je připomínána kaple, rozšířená v roce 1630 v kostel sv. Anny. Dnes je Hojná voda střediskem zimních sportů a výchdištěm na hřebenové tůry po Novohradských horách. Nedaleko je přírodní rezervace - prales z r. 1838 cca 8 ha, pro veřejnost nepřístupný.

Dobrá Voda (695 m) - tradiční poutní místo.

Původní osada vznikla roku 1564 na místě objevu léčivého pramene, kde byla později uprostřed lesa založena boží muka, v roce 1706 nahrazena kaplí, hojně navštěvovanou věřícími. Vzhledem k velkému počtu poutníků byl na místo kaple v letech 1708 - 1715 vystavěn poutní barokní kostel Panny Marie Dobré rady.

Současně byla vystavěna lázeňská budova s panským letohrádkem (1718) a fara. Od 16. do 18. stol. byla Dobrá Voda oblíbeným lázeňským místem.

Kostel, dnes restaurovaný s nádhernou vnitřní výzdobou, stojící na úbočí horského hřebene, se stal dominantou krajiny. Z Dobré Vody je krásný výhled daleko do kraje. Naopak na Dobrou Vodu a celý masiv hor na našem území je překrásný výhled z rakouského Mandelsteinu, z Šejb co by kamenem dohodil (bohužel tam není hraniční přechod).

Horní Stropnice (558 m n.m.) je střediskem okolních obcí - překrásně upravené náměstí, obchody (v místní cukrárně mají výbornou zmrzlinu), restaurace, škola (pan učitel Špaček), pošta, koupaliště, autobusové spoje, atd.
Obec je připomínána od r. 1257 v držení rodu Vítkovců, od r. 1359 ve vlastnictví Rožmberků. Od r. 1620 patří rodu Buquoyů a je poddanskou vesnicí panství Nové Hrady. Kostel sv. Mikuláše je původně románský z první poloviny 13. stol., po požáru přestavěn na konci 15. stol. v gotickém slohu (nádherná žebrová klenba, jejíž svorníky jsou zdobeny pětilistou růží) s přístavbou kaple sv. Kateřiny.

Turistika:

Ještě do nedávné minulosti byly Novohradské hory prakticky nepřístupné, když značná jejich část ležela v hraničním pásmu nebo přímo za dráty, nemluvě o jejich části s nejvyššími vrcholy na rakouském území. Teprve po "sametové" revoluci 1989 se s odstraněním politické i drátěné hradby otevřel přístup do této krásné oblasti, jejíž příroda byla snad právě kvůli zmíněným drátům zachována panenská a nedotčená naší vše devastující civilizací. Bohužel z tohoto kraje, dříve převážně s německým obyvatelstvem, vymizel i život a převážná většina vesnic a samot vzala za své. Je to mnohdy skličující pocit při pohledu na zbytky rozvalin bývalých stavení či jiných známek života tohoto kraje, pulzujícího zde ještě před padesáti lety stejně tak, jako za "čárou" v Rakousku, kam je odtud co by kamenem dohodil.

Je potřeba se od takovýchto myšlenek odpoutat a vychutnat si nedotčenou přírodu dřív, než i tento kraj bude znovu objeven.

Cykloturistika:

Novohradsko je kraj stvořený pro cykloturistiku! Je zde spousta krásných, mnohdy asfaltových cest, vybudovaných v minulosti našimi bdělými strážci hranic, přímo stvořených pro horská kola, na nichž lze Novohradské hory projet křížem krážem. Přejme si, abychom se brzy dočkali hraničního přechodu pro pěší a cyklisty v Nových Hradech, Šejbách nebo v Pohoří.

Na obrázku skupina účastníků cyklistického kursu studentů ZF JU na hraniční čáře v Pohoří (1997).

Účastníci cyklistického kurzu Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity před Švýcarským domem, odkud po dobu jednoho týdne vyjížděli na kolech po cyklistických trasách malebných Novohradských hor .... (1999)

Je tu tak krásně, že řada účastníků těchto cyklistických kursů se sem znovu vrací. Krásný zde byl "první vzpomínkový cyklistický kurz", přesvěčte se!

(Zájemce o podrobnější informace odkazuji na publikaci Pavla Koblasy »Novohradským jihem«, vydanou Historicko-vlastivědným spolkem v Českých Budějovicích v nakladatelství JELMO Rudolfov v r. 1997.)

braum.jan@gmail.com