Anděla Braumová roz. Soukupová (1905 - 1987)
Anděla Braumová se narodila dne 8. srpna 1905 v Jilemnici jako dcera otce Josefa Soukupa a matky Anděly, rozené Bradáčové.
Do obecné školy začala chodit v roce 1911 v Jičíně, kam se rodiče s celou rodinou začátkem tohoto roku přestěhovali. Po absolvování čtyř tříd obecné školy studovala na dívčím reformním reálném gymnáziu v Jičíně, na němž dne 22. června 1923 složila úspěšně maturitní zkoušku.
I když postavení otce jako veterinárního rady bylo relativně vysoké, vzhledem k velkému počtu dětí (Anděla byla druhou nejstarší z devíti sourozenců), nebyly finanční poměry rodiny takové, aby všechny děti mohly studovat na vysoké škole. Na univerzitě v té době studoval již nejstarší bratr Josef a Anděla se proto rozhodla stát se učitelkou.
Ve školním roce 1923/24 hospitovala na učitelském ústavu v Jičíně odborné pedagogické předměty, z nichž potom v září 1924 složila druhou maturitní zkoušku na učitelském ústavu. U zkoušky bylo upuštěno v předmětech, které byly součástí maturitní zkouška na gymnáziu.
Od 1. října 1924 pak nastoupila jako zastupující učitelka na obecné škole v Sobotce, kde učila do konce školního roku. Ve školním roce 1925/26 učila na obecné škole v Železnici. Od 1. září 1926 učila na obecné škole v Dětenicích. V listopadu 1926 složila zkoušku způsobilosti k vyučování na školách obecných a stala se definitivní učitelkou. V Dětenicích učila až do roku 1929. Od 1. záři 1929 nastoupila jako učitelka na škole v Libáni, kde učila ve školních letech 1929/30 a 1930/31.
Známost se svým budoucím manželem Josefem Braumem začala již na podzim roku 1922. Oběma rodinám se však tato známost nelíbila z náboženských důvodů, neboť Soukupovi byli přísní evangelíci, Braumovi zase přísní katolíci.
Josef Braum maturoval v roce 1922 na reálce v Jičíně a pak studoval na strojní fakultě Českého vysokého učení technického v Praze. Studium ukončil v roce 1928 a stal se technickým úředníkem u Československých státních drah (ČSD) v Chebu.
V té době již do kostela moc nechodil a souhlasil s tím, aby sňatek byl v evangelickém kostele a aby děti byly vychovávány jako evangelíci. S tím však zásadně nesouhlasila jeho matka Karla Braumová, a tak stále hrozilo, že přes léta známosti nakonec ke sňatku nedojde. Svatbu nakonec umožnila babička Josefa Chrdlová, která přesvědčila svou dceru Karlu, aby při neústupnosti obou rodin souhlasila se třetí možností - sňatkem na úřadě.
Sňatek byl tedy uzavřen dne 29. srpna 1931 na obecním úřadě v Jičíně. Po obřadu na úřadu pak Josefova matka Karla přece jen souhlasila, aby bylo novomanželům umožněno Boží požehnání v kostele, tedy alespoň v evangelickém. Sama však do evangelického kostela nešla, obřadu se zúčastnil pouze ženichův otec Josef Braum, strojvedoucí na dráze.
Po sňatku novomanželé bydleli v Chebu, kde byl Josef Braum zaměstnán u ČSD. Anděla však učitelské místo přímo v Chebu nedostala a od 1. září 1931 začala učit v nedaleké Tršnici, kam denně dojížděla. Zde pracovala celkem 3 školní roky 31/32, 32/33 a 33/34. Na této menšinové škole byly dvě třídy, které však pro nedostatek českých dětí byly pro další školní rok spojeny v jedinou třídu, kterou převzal řídící učitel. Anděla byla od září 1934 přeložena na obecnou školu do Kynšperku nad Ohří, kde však po krátké době dala výpověď a natrvalo přestala učit. Důvodů pro tento krok bylo několik: na škole se jí nelíbilo a navíc měla dlouhé nepříjemné dojíždění z Chebu. Hlavním důvodem ale byla skutečnost, že byla napadána, že jako choť inženýra by měla v době hospodářské krize své místo uvolnit potřebnějším učitelům, zejména mužům, živitelům rodin. Protože jí v té době ještě nevznikl nárok na penzi, dostala z penzijního fondu učitelského jednorázové odbytné 18.900 Kč. I když později, v roce 1945, měla možnost znovu jít učit bez ohledu na vyplacené odstupné, tuto nabídku nepřijala. Nikdy více již potom zaměstnána nebyla, do konce života zůstala s dětmi a v domácnosti. Měla proto to štěstí, že tak vůbec nepřišla do osobního styku ani s Němci za války, ani později s komunisty.
V roce 1935 byl manžel Josef služebně přeložen do Trutnova a rodina se tam přestěhovala. Oba manželé se tak přiblížili k rodičům v Jičíně. V létě 1935 pak byli na krásné dovolené na Korčule v Jugoslávii, na niž Anděla celý život ráda vzpomínala.
V březnu 1936 byla Anděla na návštěvě rodičů v Jičíně. Byla v té době v jiném stavu a po lékařské prohlídce zde už lékař nedoporučil návrat domů do Trutnova, proto první syn Ivan se narodil dne 15. dubna 1936 v Jičíně. Protože byl pokřtěn evangelickým farářem, druhá babička Karla Braumová viděla svého vnuka až po několika měsících. V roce 1937 se rodina musela v Trutnově přestěhovat do jiného bytu, protože dostala výpověď od domácího, který jako Němec a stoupenec Konráda Henleina nechtěl mít v domě Čechy. Nový domácí byl hodný člověk, dokonce pomáhal rodině i při stěhování v roce 1938, když po mnichovské dohodě musela rodina opustit Trutnov, nacházející se v Sudetech.
Z Trutnova se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kam byl Josef služebně přeložen. Zde se dne 6. února 1939 narodil druhý syn Jan. V Hradci Králové bydleli v Třebizského ulici čp. 843 a zde byla Anděla velice spokojená, v roce 1642 byl však její manžel Josef jmenován přednostou výtopny ČSD ve Veselí nad Moravou, kam se posléze celá rodina opět stěhovala.
Přestože Veselí nad Moravou bylo v té době důležitou železniční křižovatkou, městečko bylo malé a Anděle se zde nijak nelíbilo. Měly zde však evangelický sbor, kde získala přátele a občas chodila s manželem hrát tenis na dvorce v parku hrabat Chorinských. To vše bylo v období druhé světové války. V době potravinové nouze se však ukázalo přestěhování do Veselí jako velice výhodné, neboť kraj byl zemědělský, bohatý a Josef Braum při svém postavení dokázal sehnat "na černo" mnohé potraviny, které vozil i rodičům do Jičína. Rodina zde bydlela ve služební vilce se dvěma byty, s rozlehlým dvorkem a velkou zahradou, kde Josef choval králíky a slepice, sousedé i prase.
V červnu roku 1944 byl manžel Josef proti své vůli na rozkaz Němců jmenován přednostou výtopny v Ostravě hl. nádraží. Byla to vysoká funkce a byl by mu přidělen i služební byt. Vzhledem k častému bombardování Ostravy však otec raději nechal rodinu ve Veselí, kam za ní vždy na neděli dojížděl. Koncem března 1945, když se blížila válečná fronta, rozhodl se do Ostravy nejet a zůstal s rodinou. Ústup němců před Rudou armádou se však zpomalil a fronta se nakrátko zastavila. Otec měl velké obavy, aby si pro něj němci nepřšli. Zakrátko v dubnu 1945 se fronta přiblížila až k Veselí nad Moravou. Rudá armáda obsadila sousední vesnici Zarazíce a fronta se téměř na celý týden zastavila mezi Zarazicemi a Veselím. Drážní domek, kde Braumovi bydleli, stál na okraji Veselí směrem na Zarazíce, a proto celá rodina spolu se sousedy trávila více než týden ve sklepě. Občas bylo slyšet střelbu a jednou večer výbuch granátu zapálil kůlny na dvorku. Otci se sousedem p. Frýdkem se přes občasnou střelbu s nasazením životů podařilo požár uhasit a zabránit tomu, aby se přenesl i na vlastní obytný dům.
Dům vzhledem ke své poloze na okraji města sloužil Němcům jako pozorovatelna. Den před zahájením útoku na město a jeho dobytím informoval německý důstojník otce o očekávaném útoku a doporučil, aby se celá rodina uchýlila raději do krytu ve sklepě pod klášterem ve městě. "Tak jsme s dětmi a spolu se sousedy utekli jen s několika nejnutnějšími věcmi do sklepení kláštera, kde se již ukrývala spousta jiných lidí z města. Tuto noc bylo Veselí nad Moravou obsazeno a náš dům byl zcela vyrabován,mnoho věcí zničeno, většinou však ukradeno.Byli to hlavně Rumuni, kteří bojovali s Rudou armádou ve IV. Ukrajinském frontu. Bylo dobře, že jsme v onu osudnou noc nebyli v domě, to nám zachránilo životy…"
Brzy po osvobození v červnu 1945 byl manžel Josef jmenován přednostou výtopny ČSD v Českých Budějovicích, kam se celá rodina v září 1945 přestěhovala. V Českých Budějovicích se cítila Anděla velmi spokojená, měla svůj okruh známých jednak z evangelického sboru, jednak z oddílu tenisu, manžel v Českých Budějovicích již tenis nehrál. Rodina často chodila na výlety a na houby.
V roce 1953 byl manžel z politických důvodů odvolán ze své funkce přednosty výtopny (po novu nazývané náčelníka lokomotivního depa) a přeložen do Plzně jako hlavní inženýr lokomotivního depa ČSD v Plzni. Do Plzně se rodina nestěhovala, otec dojížděl domů na neděle a časti i uprostřed týdne. Od 1. září 1957 byl otec jmenován náčelníkem lokomotivního depa v Děčíně, kam se celá rodina brzy přestěhovala.
V té době oba synové studovali na vysokých školách v Praze. Syn Ivan se po skončení studia a půlroční zkrácené základní vojenské službě stal v únoru 1960 profesorem na průmyslové škole v Děčíně a zůstal bydlet u rodičů až do jejich pozdějšího odchodu z Děčína v r. 1966. Druhý syn Jan se k rodičům po skončení studia již nevrátil, hned po studiích si založil rodinu a zakotvil natrvalo zpět v Českých Budějovicích.
Manžel Josef odešel do důchodu 31. prosince 1965 se záměrem odstěhovat se na důchod do jičína do rodinné vilky po svých rodičích, která byla stále jeho vlastnictvím a kde vlastně vzhledem ke svému zaměstnání u dráhy nemohl nikdy bydlet. Celé jaro 1966 sháněl výměnu bytů Děčín - Jičín , protože potřeboval pro nájemníka svého rodinného domu náhradní byt. To se nakonec formou trojvýměny podařilo a v červenci 1966 se oba manželé stěhovali do Jičína. Syn Ivan, který doposud bydlel se svými rodiči, zůstal v Děčíně a krátce po jejich odstěhování se oženil.
V Jičíně byla Anděla opět spokojena. Snad proto, že se vrátila s manželem po celoživotním putováním zpět do míst, kde prožila svoje mládí a kde se ještě po letech shledala s některými svými přáteli, s nimiž se opět pravidelně scházela. V Jičíně také znovu navštěvovala evangelický sbor, což v Děčíně, kde se jí nelíbilo, nedělala.
Přestož jí manžel slíbil, že stěhování do Jičína již balo poslední, čekalo ji ještě jedno. Bylo to v létě 1978 do Včelné u Českých Budějovic, kde mladší syn Jenda postavil rodinný domek a oba své rodiče v jejich 73 letech vzal k sobě. Snad lze tento čin hodnotit kladně, protože oba staří manželé zde nalezli místo, kde u svých nejbližších mohli trávit v klidu a lásce poslední roky svého života. K tomu pak přispěl i starší syn Ivan, když se spolu se svou manželkou a dvěma dětmi přistěhoval ze vzdáleného Děčína do Vimperka a mohl se s nimi častěji vídat. Anděla asi po dvou letech trápení s nemocným srdcem (duševně však velice čilá) skonala dne 10. února 1987. Poslední rozloučení za účasti rodiny a nejbližších příbuzných se konalo 18.2.1987 v obřadní síni českobudějovického krematoria, urna s ostatky byla uložena do hrobu rodiny Braumových v Jičíně.
Zpět na úvodní stranu
